Nová egyptský vláda poslala stovky členů Muslimského bratrstva a dalších teroristických organizací do vězení a snad i na popraviště. Nicméně militantní islamistické, též beduínské skupiny na Sinai vyvolávají stále protivládní vojenské konflikty a jsou noční můrou egyptského prezidenta i armády.
Z toho lze soudit, že kdyby prezident Asad, dostal místo odmítání Saudskou Arábií, Tureckem a západními mocnostmi šanci, obnovil by v zemi a celém regionu pořádek, stejně, jak se snaží v Egyptě prezident Sísí. Otázkou je, zda kromě syrského prezidenta někdo o mír a pořádek v regionu stojí. Zda zájmy obchodníků se smrtí a plán islamizace Evropy nejsou nadřazeny míru na Středním Východě.
Závěr setkávání s islámem? Zmiňuji islamisty a muslimy, nikoliv Araby. Ne všichni Arabové vyznávají ortodoxní islám a jsou mezi nimi i křesťanští věřící.
Počátkem devadesátých let nebral nikdo z přátel vážně moje obavy z radikalizace agresivního, militantního islámského fudamentalizmu a hrozbu islamizace křesťanského světa. Vysmívali se názoru, že naše dcery snad ne, možná ještě ne ani vnučky, ale zcela jistě pravnučky budou povinně balit hlavy do šátků, oblékat abáje a nedej pánbůh (nebo snad Alláh?) halit se do burky.
Rozumím a ctím důrazné odmítání muslimských běženců Slovenskem. Neztratili na rozdíl od Evropy historickou paměť. Nezapomněli na hrůzy nájezdů Turků před 350 roky při vpádu do jižní Evropy kdy se probojovali až na jižní Slovensko. Kromě jiných krutostí „mohamedáni“ unášeli křesťanské chlapce. Těm se dostávalo vojenské výchovy na dvoře Sultána. Pak byli nasazováni do prvních tureckých útočných línií. Jeni-cery= mladí agresivní vojáci, známí jako janičáři. Slovenský básník Samo Chalupka popsal turecké nájezdy do obce Poniky a únos malého chlapce do Turecka v básni Turčín Poníčan. Možná i na Moravě existuje podobně zajímavě zdokumentovaná bitva Valachů proti Turkům v průsmyku u Starého Hrozenkova v říjnu 1663.
QUO VADIS EURÓPA?
Evropská unie splňuje každým dnem více moji temnou předtuchu z doby zahájení českých přístupových jednání. Nadšenci se na mě zlobili nebo se vadili, když jsem skepticky tento socialisticky zavánějící útvar s okleštěnou suverenitou členských států, přirovnávala k bývalému Sovětskému svazu. Rigidní politika jedné strany, jednotných směrnic a předpisů, jednotné měny, dotací a jejich přerozdělování, se zhroutily na dno propasti centrálně, byrokraticky řízeného, neefektivního hospodářství.
Stejně jako muslimský svět, poznala jsem dobře téměř celý bývalý Sovětský svaz a pozorovala postupně politicky i ekonomicky kolabující systém.
Koncepce EU, jejího rozšiřování a různými dohodami vytvářeného mnohonárodnostního slepence, podobného konstrukcí SSSR, centrálně řízeného, chaotickou byrokracií omezovaného molocha, s přerozdělováním různých dotací a korupcí ve stylu „kdo víc dá nebo se dělí, víc bere. S vlastní měnou, neřízeně a neudržitelně zadlužovaného, neschopného tak různorodou společnost s jedinečnými kulturními, sociálními, ekonomickými kořeny uřídit, dovést k hospodářské prosperitě a už vůbec ne k politické jednotě.
Děsí mě nebezpečná velmocenská osa Berlín - Paříž, která celý evropský cirkus od začátku diriguje. O závažných unijních a světových záležitostech za EU - o dluhové službě, občanských válkách, hospodářském embargu, migraci, migračních kvótách, atd., jedná a rozhoduje německá paní kancléřka a francouzský pan prezident! Proč? Kdo je k tomu zmocnil ? Evropa snad má ( nebo už ne?) svého prezidenta a ministryni zahraničí. Oceňuji rezervovaný odstup politiků Velké Británie, bez ambicí spojit se s dominantním Berlínem či dokonce s přisluhující, nespolehlivou Paříží nezájem získat rozhodovací kompetence. Sympatizuji s úvahou Britů o odchodu z nefunkčního útvaru.
Co se nepodařilo kanónům, daří se financím! Investice v zahraničí, z nich plynoucí tučné prebendy mateřským firmám, největší přispěvatel do unijních fondů, spolku, jenž se drží nad vodou pouze nebezpečným tiskem miliardových, hospodářským výkonem nekrytých peněz.
POSLEDNÍ POHLED DO HISTORIE
Nikdy, nikomu se nepodařilo mírovým jednáním nebo vojenskou silou vytvořit dlouho trvající mnohonárodnostní celek. Dříve nebo později, nicméně vždy došlo k úpadku nejdříve morálnímu, pak hospodářskému, politickému a nakonec k rozpadu uměle vytvořeného soustátí. Nejčastěji vojenskou silou. Rozpadlo se Starověké Řecko, Perská říše, Svatá říše římská, Osmánská říše,Velká Napoleonská Evropa. Časově bližší Habsburská monarchie, naše Česko/slovenská republika, Jugoslávie, Sovětský svaz, věčné spory o osamostatnění Skotů či Irů od Velké matky, emancipační spory Španělů s Katalánci a Basky. Byrokratické, velkými státy národnostní zájmy malých zemí potlačované slepence neměly v minulosti dlouhého trvání. Stejně skončí i Evropská unie pokud její lídři nezmoudří a včas nerozevřou bruselské kleště svírající národní suverenitu členských zemí. Neštěstím by bylo, kdyby rozpad způsobily cizí, nekřesťanské elementy.
Lze jen doufat, že střet různých civilizací nezpůsobí mnohými proroky předvídaný konec světa.
Jen apokalypsu- katastrofu.
Jak psáno na ostrově Patmos v Bibli svaté, Novém zákoně, knize Zjevení Janova:
….........a vymře skoro celé lidstvo a ti co přežijí budou litovat, že také nezemřeli ….
S těmito obecnými tézemi ani s následujícími názory čtenář může nebo nebude souhlasit. Třeba mi odpoví a objasní některé otázky. Ne invektivami, ale vlastními objektivními poznatky.
Mnozí, jak zvykem na našem středoevropském plácku mi budou nevybíravě spílat a z nedostatku argumentů osočovat různými primitivními nařčeními.
Nemám věru licenci na pravdu. Můj úsudek vychází a je ovlivněn osmi desítkami let života, osobním poznáváním a snahou o pochopení různých světů, jejich zákonitostí, proměn, přeměn i myšlenkových pochodů jednotlivců či skupin již je ovládají a s nimiž jsem se osobně setkávala.
Snažím se nezařadit do zástupu, který namísto používaní vlastního mozku věří názorům expertů na cokoliv.
Používám tedy vlastní mozek a napsala jsem, co jsem napsala.
Gita Dudová Dopsáno v Praze, 16. listopadu 2015
už zase publikující spisovatelka
www.gitadudova.cz <http://www.gitadudova.cz/>
Z toho lze soudit, že kdyby prezident Asad, dostal místo odmítání Saudskou Arábií, Tureckem a západními mocnostmi šanci, obnovil by v zemi a celém regionu pořádek, stejně, jak se snaží v Egyptě prezident Sísí. Otázkou je, zda kromě syrského prezidenta někdo o mír a pořádek v regionu stojí. Zda zájmy obchodníků se smrtí a plán islamizace Evropy nejsou nadřazeny míru na Středním Východě.
Závěr setkávání s islámem? Zmiňuji islamisty a muslimy, nikoliv Araby. Ne všichni Arabové vyznávají ortodoxní islám a jsou mezi nimi i křesťanští věřící.
Počátkem devadesátých let nebral nikdo z přátel vážně moje obavy z radikalizace agresivního, militantního islámského fudamentalizmu a hrozbu islamizace křesťanského světa. Vysmívali se názoru, že naše dcery snad ne, možná ještě ne ani vnučky, ale zcela jistě pravnučky budou povinně balit hlavy do šátků, oblékat abáje a nedej pánbůh (nebo snad Alláh?) halit se do burky.
Rozumím a ctím důrazné odmítání muslimských běženců Slovenskem. Neztratili na rozdíl od Evropy historickou paměť. Nezapomněli na hrůzy nájezdů Turků před 350 roky při vpádu do jižní Evropy kdy se probojovali až na jižní Slovensko. Kromě jiných krutostí „mohamedáni“ unášeli křesťanské chlapce. Těm se dostávalo vojenské výchovy na dvoře Sultána. Pak byli nasazováni do prvních tureckých útočných línií. Jeni-cery= mladí agresivní vojáci, známí jako janičáři. Slovenský básník Samo Chalupka popsal turecké nájezdy do obce Poniky a únos malého chlapce do Turecka v básni Turčín Poníčan. Možná i na Moravě existuje podobně zajímavě zdokumentovaná bitva Valachů proti Turkům v průsmyku u Starého Hrozenkova v říjnu 1663.
QUO VADIS EURÓPA?
Evropská unie splňuje každým dnem více moji temnou předtuchu z doby zahájení českých přístupových jednání. Nadšenci se na mě zlobili nebo se vadili, když jsem skepticky tento socialisticky zavánějící útvar s okleštěnou suverenitou členských států, přirovnávala k bývalému Sovětskému svazu. Rigidní politika jedné strany, jednotných směrnic a předpisů, jednotné měny, dotací a jejich přerozdělování, se zhroutily na dno propasti centrálně, byrokraticky řízeného, neefektivního hospodářství.
Stejně jako muslimský svět, poznala jsem dobře téměř celý bývalý Sovětský svaz a pozorovala postupně politicky i ekonomicky kolabující systém.
Koncepce EU, jejího rozšiřování a různými dohodami vytvářeného mnohonárodnostního slepence, podobného konstrukcí SSSR, centrálně řízeného, chaotickou byrokracií omezovaného molocha, s přerozdělováním různých dotací a korupcí ve stylu „kdo víc dá nebo se dělí, víc bere. S vlastní měnou, neřízeně a neudržitelně zadlužovaného, neschopného tak různorodou společnost s jedinečnými kulturními, sociálními, ekonomickými kořeny uřídit, dovést k hospodářské prosperitě a už vůbec ne k politické jednotě.
Děsí mě nebezpečná velmocenská osa Berlín - Paříž, která celý evropský cirkus od začátku diriguje. O závažných unijních a světových záležitostech za EU - o dluhové službě, občanských válkách, hospodářském embargu, migraci, migračních kvótách, atd., jedná a rozhoduje německá paní kancléřka a francouzský pan prezident! Proč? Kdo je k tomu zmocnil ? Evropa snad má ( nebo už ne?) svého prezidenta a ministryni zahraničí. Oceňuji rezervovaný odstup politiků Velké Británie, bez ambicí spojit se s dominantním Berlínem či dokonce s přisluhující, nespolehlivou Paříží nezájem získat rozhodovací kompetence. Sympatizuji s úvahou Britů o odchodu z nefunkčního útvaru.
Co se nepodařilo kanónům, daří se financím! Investice v zahraničí, z nich plynoucí tučné prebendy mateřským firmám, největší přispěvatel do unijních fondů, spolku, jenž se drží nad vodou pouze nebezpečným tiskem miliardových, hospodářským výkonem nekrytých peněz.
POSLEDNÍ POHLED DO HISTORIE
Nikdy, nikomu se nepodařilo mírovým jednáním nebo vojenskou silou vytvořit dlouho trvající mnohonárodnostní celek. Dříve nebo později, nicméně vždy došlo k úpadku nejdříve morálnímu, pak hospodářskému, politickému a nakonec k rozpadu uměle vytvořeného soustátí. Nejčastěji vojenskou silou. Rozpadlo se Starověké Řecko, Perská říše, Svatá říše římská, Osmánská říše,Velká Napoleonská Evropa. Časově bližší Habsburská monarchie, naše Česko/slovenská republika, Jugoslávie, Sovětský svaz, věčné spory o osamostatnění Skotů či Irů od Velké matky, emancipační spory Španělů s Katalánci a Basky. Byrokratické, velkými státy národnostní zájmy malých zemí potlačované slepence neměly v minulosti dlouhého trvání. Stejně skončí i Evropská unie pokud její lídři nezmoudří a včas nerozevřou bruselské kleště svírající národní suverenitu členských zemí. Neštěstím by bylo, kdyby rozpad způsobily cizí, nekřesťanské elementy.
Lze jen doufat, že střet různých civilizací nezpůsobí mnohými proroky předvídaný konec světa.
Jen apokalypsu- katastrofu.
Jak psáno na ostrově Patmos v Bibli svaté, Novém zákoně, knize Zjevení Janova:
….........a vymře skoro celé lidstvo a ti co přežijí budou litovat, že také nezemřeli ….
S těmito obecnými tézemi ani s následujícími názory čtenář může nebo nebude souhlasit. Třeba mi odpoví a objasní některé otázky. Ne invektivami, ale vlastními objektivními poznatky.
Mnozí, jak zvykem na našem středoevropském plácku mi budou nevybíravě spílat a z nedostatku argumentů osočovat různými primitivními nařčeními.
Nemám věru licenci na pravdu. Můj úsudek vychází a je ovlivněn osmi desítkami let života, osobním poznáváním a snahou o pochopení různých světů, jejich zákonitostí, proměn, přeměn i myšlenkových pochodů jednotlivců či skupin již je ovládají a s nimiž jsem se osobně setkávala.
Snažím se nezařadit do zástupu, který namísto používaní vlastního mozku věří názorům expertů na cokoliv.
Používám tedy vlastní mozek a napsala jsem, co jsem napsala.
Gita Dudová Dopsáno v Praze, 16. listopadu 2015
už zase publikující spisovatelka
www.gitadudova.cz <http://www.gitadudova.cz/>
